středa, 13. prosince 2017
7:30:12pm

Král k sežrání

Král k sežrání (2004, M. Světlíková)

Děj pohádky vychází z oblíbené zápletky „rybář kontra zlatá rybka“. Text, ze kterého jsme vyšli, vytvořili členové studentského ochotnického spolku, my se jej však téměř nedrželi. Naším cílem bylo pouze to, aby pohádka v našem podání vždy dobře dopadla. K realizaci představení nám stačila jakákoliv plocha zhruba 5 x 3 m a pár lidí, kteří se chtějí bavit – toť vše.

Osoby a obsazení

  • Rybář Jaroslav Novák
  • Rybka Iveta Ksandrová
  • Nosič Václav Veselý
  • Královna Jana Vašinová
  • Princezna Irena Štochlová
  • Rádce Jiří Černý
  • Vojevůdce Josef Hudeček
  • Kuchař Jan Bednář
  • Komoří Jiří Černý ml.
  • Drak Pavel Demele
  • Režie Markéta Světlíková
  • Scéna Markéta Světlíková, kolektiv souboru
  • Hudební doprovod Václav Veselý – nosič

 

Recenze


Král k sežrání (Jan Císař, Krakonošův divadelní podzim 2004)

Inscenace souboru Doveda ze Sloupnice v režii Markéty Světlíkové se jmenuje Král k sežrání a jejím východiskem je pohádka o zlaté rybce. Jako autor je uváděn Štěpán Jelínek a v programu se píše, že text „vytvořili členové studentského ochotnického spolku, ale my („dovedové“ ze Sloupnice –J.C.) se jej téměř nedržíme“. Není důvod tomu nevěřit. Markéta Světlíková – jak ji už dost dlouho znám – není totiž ani tak režisérka-interpretátorka, ale především iniciátorka divadelní aktivity, v níž text je odrazovým můstkem k tomu, aby se rozvíjela kreativita herců. Tak se prakticky vždycky dostává ke zcela jiným žánrovým a druhovým rovinám, než těm, na nichž spočívají texty, o něž se na počátku opírá. Proto poměřována principy a cíli interpretačního divadla zavdává většinou důvod k poměrně velké nespokojenosti, přesto, že jí o interpretaci vskutku nejde. Také Král k sežrání byl ve Vysokém nazírán jako pohádka pro děti, a proto kritizován za mnohé, čím se na tomto žánru prohřešil. Zatímco smysl představení je změnit žánr pohádky divadelním provedením a pobavit diváky každého věku. Jistě – na rozdíl od Miletína, kde jsem tuto inscenaci viděl na jaře 2004 poprvé - se ve Vysokém důraz přesunul na vyprávění známého pohádkového příběhu, takže sama inscenace si přivolávala tento zorný úhel, v němž některé skoky fabule, motivy i motivace jednání postav se stávají nelogickými, nezdůvodněnými a vyvolávají nejasnosti.
Ale i tak si myslím, že tato inscenace je cenná snahou vytvořit komediálnost a zábavu z vnitřních zdrojů herecké kreativity, a to není u venkovských souborů příliš obvyklé.

Tuto recenzi najdete také na stránkách amatérského divadla ZDE.